MŮJ PŘÍBĚH
Mozaiky našich životů
aneb střípek z mé cesty
Jedna z prvních otázek, které dostávám,
zní: „Kdo je vlastně Saviera?“
Popravdě se ani nedivím. Holčina, která čtyři roky studovala střední a tři roky vysokou školu logistiku. Ano – takhle protichůdnou cestu jsem si zvolila. A tak často přichází otázka: Jak se někdo s tímto zázemím dostane k masážím, ceremoniím, ženským kruhům a vědomé práci se ženami?
Jsem realista, proto věřím v zázraky.
Odjakživa jsem vnímala, že je tu něco víc. Něco, co nás přesahuje – i svět, který běžně vidíme. Vnímala jsem své pocity, emoce a učila se naslouchat hlasu svého srdce. Často mi dával smysl, i když rozum nechápal.
Velké vnitřní protiklady… možná je znáš taky.
Ještě pár let zpátky jsem vlastně nevěděla, jak uchopit to, co je ve mně. Byla jsem trochu ztracená v chaosu světa i sama v sobě. V hloubi duše jsem ale věděla, že tu je něco, co by mě naplňovalo, proč jsem zde na zemi. Něco, co mi dává hlubší smysl.
Věřila jsem… a kráčela životem dál.
Uvnitř sebe jsem vždy cítila, že si přeji pomáhat lidem. Být nějakým způsobem průvodkyně pro ženy. Projasňovat jejich životy, vytvářet prostor, kde se mohou nadechnout. Jen jsem dlouho nevěděla – jak.
Během vysoké školy se ve mně vše začalo tříbit. Obrátila jsem pozornost do sebe, do svého nitra. Znovu jsem se hledala… a nacházela. Žila jsem naplno, zářila, ochutnávala život.
A pak přišlo ,,co dál?” Zkoušela jsem krátkodobě různá zaměstnání, ale nedokázala jsem se v nich dlouhodobě najít. Můj vnitřní kompas mě volal jiným směrem, úplně do jiného světa. Pro mě to byla důležitá cesta rozlišování - co je opravdu moje a co už ne.
Rok po ukončení vysoké školy jsem potkala muže, který mi nabídl spolupráci. Brzy skončila, ale otevřela mi dveře. Do světa, kam mě můj vnitřní kompas vedl.
Bylo mi řečeno:
„Začni masírovat
a cesta se Ti otevře.“
A tak jsem poslechla.
Nejprve se ale musel rozpadnout můj dosavadní život, abych ho mohla znovu postavit - od základů. Pravdivě. Sama za sebe. A dnes jsem tady.
Cítím se tak, jak jsem se před tím necítila. Naplněná. Ukotvená. Na své cestě a tou, kterou jsem. Tvořím svou vlastní mozaiku života - a tu předávám dál. Vím nyní, co mám předávat, co mám tvořit. A zároveň se nechávám vést.
Jsem tady jako průvodkyně, kráčející kousek cesty
života po Tvém boku.