MŮJ PŘÍBĚH
Mozaiky našich životů
aneb střípek z mé cesty
Jedna z prvních otázek, které dostávám,
zní: „Kdo je vlastně Saviera?“
Popravdě se ani nedivím. Holčina, která čtyři roky studovala střední a tři roky vysokou školu logistiku. Ano – takhle protichůdnou cestu jsem si zvolila. A tak často přichází otázka: Jak se někdo s tímto zázemím dostane k masážím, ceremoniím, ženským kruhům a vědomé práci se ženami?
Jsem realista, proto věřím v zázraky.
Odjakživa jsem vnímala, že je tu něco víc. Něco, co nás přesahuje – i svět, který běžně vidíme. Vnímala jsem své pocity, emoce a učila se naslouchat hlasu svého srdce. Často mi dával smysl, i když rozum nechápal.
Velké vnitřní protiklady… možná je znáš taky.
Ještě pár let zpátky jsem nevěděla, co vlastně chci od života. Byla jsem ztracená v chaosu světa i sama v sobě. Ptala jsem se, jestli vůbec existuje něco, co by mě bavilo. A v tom nejlepším případě i naplňovalo. Jsem jen naivní snílek, nebo se mé sny mohou stát realitou? Jedno jsem ale věděla jistě – mám velké sny a přání.
Věřila jsem… a kráčela životem dál.
Uvnitř sebe jsem vždy cítila, že si přeji pomáhat lidem. Být průvodkyní pro ženy. Projasňovat jejich životy, vytvářet prostor, kde se mohou nadechnout. Jen jsem dlouho nevěděla – jak.
Během vysoké školy se ve mně vše začalo tříbit. Obrátila jsem pozornost do sebe, do svého nitra. Znovu jsem se hledala… a nacházela. Žila jsem naplno, zářila, ochutnávala život.
A pak přišlo „co dál?“. Po vysoké škole jsem byla na čas velký zbloudilec. Zaměstnání za zaměstnáním. Pro někoho nepochopitelné, pro jiného odvážné. Pro mě nutná cesta rozlišování – co je moje a co už ne.
Rok po ukončení vysoké školy jsem potkala muže, který mi nabídl spolupráci. Brzy skončila, ale otevřela mi dveře. Do světa mého poslání.
Bylo mi řečeno:
„Začni masírovat
a cesta se Ti otevře.“
A tak jsem poslechla.
Nejprve jsem si musela projít tmou, abych mohla být světlem pro druhé. Nejprve se mi musel rozpadnout život, abych ho mohla znovu postavit – od základů. Sama sebe. Pravdivě a ve světle. A dnes jsem tady. Cítím se tak, jak jsem se nikdy předtím necítila. Naplněná. Ukotvená. Na své cestě.
Tvořím svou vlastní mozaiku života – a tu předávám dál. Vím nyní, co mám předávat. Vím nyní, co mám tvořit. A zároveň se nechávám vést.
Jsem tady jako průvodkyně. Kráčející kousek cesty života po Tvém boku.